Není to tak dávno, co média a veřejnost se zájmem sledovali boj konkurenčních výrobců motocyklů, kdy se firmy snažily jako první postavit stroj s výkonem přes 200 koní a maximální rychlostí přesahující 300 km/h. Známé sportovní motocykly spolu soupeřily, nejskloňovanější byly tituly, jako Honda CBR1100XX Super Blackbird, Suzuki Hayabusa nebo Kawasaki ZX-12R. Právě poslední jmenovaný se dočkal v roce 2006 svého nástupce, čtrnáctistovku s označením ZZR (v Americe se tento model prodává jako Ninja ZX-14).

Kawasaki ZZR1400 má pro letošní rok ještě malinko zvednutý výkon na 203 koní oproti předchozím 200 k. Tato motorka byla a stále je nejsilnější sériovkou na trhu. Největší konkurent v podobě nové Hayabusy má o pět koní méně. Ano, jistě namítnete, že je tu Ducati Desmosedici RR, ale ta má rovných 200 k a navíc to je jen limitovaná edice, stojí nehorázný ranec peněz, musíte splňovat řadu kritérií, aby vám ji prodali atd. To není běžně dostupná sériová motorka a navíc se mluví o ní už přes 2 roky, ale teprve až letos se dostane ke svým majitelům. Pak je tu nová Yamaha V-Max (200 k), ale to je novinka roku 2009 a letos v prodeji ještě nebude. Jediná běžná sériová motorka s výkonem 200 koní, kterou už můžete vidět v provozu, pochází z vlastních řad – jde o bestiální Kawasaki ZX-10R.

Jaká je Kawasaki ZZR1400?

Kawasaki ZZR1400 se veřejnosti v České Republice představila na pražské výstavě Motocykl 2006. Designové pojetí je asi tím nejkontroverznějším bodem v diskuzích o tomto stroji. Jisté je, že osobitý styl dělá ze ZZR nezaměnitelný kousek a to je to nejpodstatnější, co se vzhledu stroje týče. Maska se čtyřmi světlomety, mohutná konstrukce, hmota nasunutá nad přední kolo evokuje divokou šelmu číhající na svou oběť. Dva velké chromované laufy po stranách působí v dnešní době poněkud archaicky, ale k celkově klasičtější koncepci a spíše cestovnímu „looku“ sedí jak ulité. Podobně je na tom i ztvárnění palubní desky s dvěma kulatými analogovými přístroji a jedním LCD displayem. Celkově precizní provedení v každém detailu odpovídá tomu, že se jedná o vlajkovou loď Kawasaki.

Trocha čísel: mezi žebrováním kapotáže se ukrývá skvostný čtyřtaktní, kapalinou chlazený, řadový čtyřválec o objemu 1 352 ccm. S přímým vstřikováním a čtveřicí ventilů na válec disponuje agregát výkonem 149 kW (203 k) v 9 500 ot/min. a maximální kroutící moment je 154 Nm při 7 500 ot/min. Když vezmete v úvahu, že tato jednostopá zbraň o suché hmotnosti 224 kg má vyšší výkon než „modla“ většiny sportovně ražených řidičů v ČR, tedy než hot-hatch v podobě Golfu GTI, pak asi začínáte tušit, co Kawasaki vyrobila za bestii. Poměrový výkon na tunu je neskutečných 906 koní.

O trakci se starají 17palcová kola s pneumatikami o rozměrech 120/70 ZR17 vpředu a 190/50 ZR17 vzadu. Dvousetkoňové stádo se krotí pomocí kotoučových brzd, které mají průměr 310 mm a radiální čtyřpístkové třmeny vpředu, vzadu je kotouč o průměru 250 mm. Základem podvozku je rám z hliníkového odlitku, vpředu je plně nastavitelná obrácená vidlice s průměrem trubek 43 mm, vzadu je kyvka s centrální tlumící jednotkou.

Celkem hodně mě překvapilo, jak moc je ZZR1400 v nízkých otáčkách hodňoučká.

Na test ZZR1400 jsem se moc těšil, protože jsem vyšší postavy a s litrovými supersporty to není uplně přesně ono, o prťavých šestkách ani nemluvě. Vezmu to stručně: Kawasaki ZZR1400 mi sedla jak ulitá. Delší rozvor (1 460 mm) dává více prostoru v trojúhelníku stupačky – sedlo – řídítka, což je velké plus pro pořádné chlapy. Mohl jsem si jezdit po městě ve vzpříměnější pozici nebo posunout zadek a zalehnout, místa v sedle bylo vždy dost. Navíc je tu možné nastavit stupačky do tří pozic, což také přispěje komfortu při delších cestách.

Celkem hodně mě překvapilo, jak moc je ZZR1400 v nízkých otáčkách hodňoučká. Citlivost plynu byla dobrá, při jemné kolaboraci motorka téměř neškubala, chce to prostě cvik a dostat se téhle „slečně pod sukni“. V jízdě po městě byla sice znát drobná neobratnost, že to není scooter nebo šestkový naháč je jasné, ale zvukovým projevem a vzhledem budí respekt, takže prostupnost ucpanější dopravou u větších křižovatek byla bez problémů.

Co každého zajímá u této motorky, je „jakou má maximálku? … kolik jsi na tom jel? … je to bestie, že?“ atd. Zase bych to popsal velmi stručně: jede jako ďas a není to hračka pro nováčky. Jak jsem se zmínil výše, v nižším spektru otáček se ZZR1400 chová velmi klidně, ale jak se ocitněte cca nad 5 000 ot/min., začnou se dít „prapodivné věci“. ZZR má delší zadní kyvku, proto nemá takovou tendenci se stavět na záda, jako litrové supersporty, ale všechnu svoji energii přetavuje v bestiální zrychlení. Stačí malinko zalehnout, otočit plynem a bzzzzzm, svět se změní v rozmazanou čmouhu.

Aerodynamika je excelentní, přední plexi pěkně zvedá obtékající vzduch a já vychutnával rychlost, volnost a adrenalin.

Za řídítky ZZR jsem se i v rychlostech nad 200 km/h cítil velmi jistě. Aerodynamika je excelentní, přední plexi pěkně zvedá obtékající vzduch a já vychutnával rychlost, volnost a adrenalin. (pro všechny rejpálky = aby bylo jasno, těchto rychlostí jsem samozřejmě dosahoval pouze na německých dálnicích, kde je to povoleno). Tenhle stroj má elektronický omezovač rychlosti, který utne tipec těsně před metou 300 km/h a věřím, že bez omezovače a na hodně dlouhé, rovné trase se ZZR1400 rozjede i přes 310… Zkoušet to ale nemá smysl, o tom ty motorky přece nejsou, ne?

Kawasaki ZZR1400 s plně nastavitelným podvozkem sedne i sportovnějším typům, ale i těm cestovatelům. Na betonové D1 se sériově nastaveným podvozek se v levém pruhu dá jet Praha – Brno a zpět na jeden zátah, aniž by mi odpadla nějaká část těla. Podvozek ZZR také díky delšímu rozvoru pobere kde co, s motorkou se dají polykat desítky i stovky kilometrů denně. V zatáčkách jsem neměl problém s vysedáním, Kawa krásně držela stopu a neměla tendence se rozvlnit. Brzdy mají výbornou dávkovatelnost, nejsou jedovaté, ale umí se pořádně zakousnout do kotoučů. Jen nechápu, proč je ABS už v základu a není možnost výběru chci / nechci ABS na motorce.

První svezení se neslo v duchu slova extrémní, proto jsem pro tentokrát volil opatrnější přístup.

Výbornou si kromě hnacího agregátu zaslouží rovněž celý podvozek stroje. Sportovním ambicím motoru dokáže hravě sekundovat, precizní držení stopy a ladnost, s jakou je schopen absorbovat veškeré silniční nerovnosti, jsou jednoznačně tím největším překvapením vzhledem k zaměření stroje. Pouze v pomalejších zatáčkách se mi trochu zavíralo řízení a mašina tak pocitově padala „na ucho“, což může být daň za vyšší hmotnost nebo jde jen o příspěvek použitějšího obutí. Brzdný účinek „radiálů“ od firmy Nissin je tím pomyslným vrcholem pyramidy na celkově skvělém díle. Nástup síly je okamžitý, jemně a přesně dávkovatelný a nevadne ani při opakovaném intenzivním brždění.

Nezapomenutelné a jen ty nejlepší zážitky z testování ZZR1400 mě stále vedou k otřepané frázi: „…tenhle stroj není pro každého…“. Tahle Kawa vyžaduje zkušeného jezdce, který má v hlavě vše hodně dobře srovnáno. Síla motoru a sportovní ambice ukrývající se pod rouškou cestovního kabátku mohou snadno přivodit horké chvilky. Odměnou svému majiteli za uvážlivý přístup a respekt k tomuto stroji budou vytříbené jízdní vlastnosti, precizní provedení a nezaměnitelný osobitý styl.

Spotřeba a doplňková výbava

Kategorie s označením „hypertourer“ naznačuje i něco málo o cestování, kde jsou trochu jiné priority, než jen rychlost a výkon. Během celého testu, kdy jsme s motorkou najezdili přes 1 000 km, byla průměrná spotřeba 6,88 l na 100 km, což s nádrží o objemu 22 litrů nabízí teoretický dojezd kolem 320 km! Při rovnoměrné rychlosti na dálnici si Kawasaki ZZR1400 vzalo 6,41 l / 100 km. Naopak při ostřejší jízdě nebyl problém spálit 7,96 litrů na sto kilometrů. Spolujezdkyně si jízdu na motorce pochvalovala, nechyběl jí prostor, sedlo bylo dostatečně měkké a bez větších obtíží zvládla výlet přes 150 km.

A co cestovní vybavení na motorku? V příplatkovém seznamu u Kawasaki naleznete pro ZZR1400 např.: zadní kufr (top-case) o objemu 35 l, centrální stojan, nižší gelové sedlo nebo držák na navigaci; sportovně ladění jezdci naopak asi přivítají možnost koupě plastového krytu sedadla spolujezdce (krovka).